Míra Kašpar s Evou o kuně nejenom hovořil, ale ještě Evu doprovodil s pomocí bubnů na cestě za ní do spodního světa. Míra vede workshopy holotropního dýchání, přecházení po uhlících a výroby bubnů zejména na Skřidlech v Jižních Čechách.
Míra: A potom když jsem dělal lesníka, tak na poradu, když jsme se scházeli všichni hajný na lesní správě. Tak chodil hajný Říha, pravý lesnický jméno, starej chlap. Kterej dělal hajnýho na Borku u Budějovic a nosil kuní kůže do výkupu a za ty se hodně platilo. A to byl jedinej člověk, kterej uměl chytat kuny. Protože to je nějaký obrovský umění. Já jsem na ňom vyzvídal, on nikdy neprozradil jak to dělá. Já jsem to teda taky zkusil a nikdy jsem nic nechytil.
Eva: Aha, a hajný Říha teda neprozradil jak to dělá.
Míra: Vždycky jenom přines kůži, odnes jí do sběrny.. To se prodávalo, no.
Eva: To jsem ani nevěděla žes byl lesník. A jak dlouho?
Míra: Pětadvacet let, půl života.
Eva: Aha. A jaký to bylo?
Míra: No krásný.
Eva: Já nevím, jak tomu říkat – ty jsi říkáš šaman? Nebo jak to je?
Míra: Dokaď se ještě psali dopisy, tak mi to lidi občas napsali na obálku – šaman Míra Kašpar. A když zezačátku to listonošky četly, tak mi podávaly div ne hráběma takhle ty dopisy, protože nevěděly vlastně co to má znamenat. No a teď mi to, no … v době kdy mi dělal stránky ten kluk, tak mi to napsal i na stránky, takže už jsem si na to zvykl. Ale jakože by mi to bylo uplně příjemný, to neni, no.
Eva: Jako na vizitce to nemáš…
Míra: Na vizitku bych si to nedal.