EVA BLECHOVÁ

Rozhlasové dokumenty

STO DOLARŮ NEPODMÍNĚNĚ

(2020)

V létě 2020 uplynulo sto let od narození Charlese Bukowského. Český rozhlas vyzval několik dokumentaristů, aby natočili krátké Dokumomenty o tom, čím nás ještě dnes může oslovit osobnost tohoto amerického spisovatele. Máme ho oslavovat, nebo odmítat?

Eva Blechová pracuje ráda, ale proč vlastně? Co by se změnilo, pokud bychom dostávali měsíčně pevnou částku – třeba sto dolarů? Vydává se po stopách jednoho příběhu ze života amerického spisovatele Charlese Bukowského a hledá odpovědi. .  

V desetiminutovém „dokumomentu“ účinkuje ekonom René Levínský a překladatel a expert na Bukowského, Bob Hýsek.

Autor: Eva Blechová

Dramaturgie: Brit Jensen 

Zvuk: Radek Veselý

KONFERENCE IFC PRAHA

(2018)

Český rozhlas byl v roce 2018 pořadatelem prestižní dokumentaristické konference International Feature Conference

Ve spolupráci s Brit Jensen, Danem Moravcem, Evou Nachmilnerovou a mnoha dalšími českými i zahraničními kolegy jsem přispěla k organizaci v roli moderátorky konference.

Foto: Khalil Baalbaki.

TYGŘÍ LEJNO, VOŇAVKA A VETŘELEC

(2016)

Doku-komedie o tom, jak si dokážeme poradit s nezvanými hosty.

Eva se nedávno přestěhovala na okraj Prahy a venkovskou atmosféru si jaksepatří užívá. Krmí ptáčky, pozoruje sousedovy oslíky za domem, chodí běhat do lesa… Jednou o půl čtvrté ráno ovšem idylku naruší nezvaný host. Kuna se usídlí na Evině půdě, ničí její izolaci a znemožňuje jí spát. Začíná boj, který zavede Evu dál, než kam si zpočátku dokáže představit. 

Příběh může být chápan na několika úrovních – jako komedie o vetřelci na půdě nebo jako metafora toho nechtěného a cizího v našich životech. 

Více o projektu je na kuním webu.

Tvůrčí tým: Eva Blechová, Gabriela Albrechtová, Standa Abrahám, Vladimír Chrz a samozřejmě kuna (i s mládětem).

ZPÁTKY DO EVROPY

(2014)

Evropská integrace viděna z tlumočnické kabiny.

Při rozšíření EU v roce 2004 byly vztyčovány vlajky nových zemí za zvuků Ódy na radost. Tenkrát tlumočila Lenka a její kolegyně poprvé naostro. Všechno bylo nové. A jak to Lenka vidí dnes, po 10 letech?

Setkáváme se se špičkovou českou tlumočnicí Lenkou přímo v tlumočnické kabině 3. května 2004, při prvním plenárním zasedání Evropského Parlamentu po rozšíření. Sledujeme její příběh jako určitou metaforu našeho začleňování do Evropy. Radost, práce, problémy, mezinárodní přátelství, jazyková bariéra či její absence. 

Máme čas se zaposlouchat do zvláštní harmonie změti jazyků, slyšet “pilotáž” (tlumočení přes jiné jazyky) i co se stane, když tlumočení nefunguje. Nahlédneme i do vztahů mezi “pekouši” (tlumočníky ze zemí východní a střední Evropy, “Pays d’Europe Centrale et Orientale”) a tlumočníky ze “starých” zemí EU.

Autor: Eva Blechová

Dramaturgie: Eva Nachmilnerová 

Zvukový design: Tomáš Procházka 

V TRINKSAIFEN JSME BYLY DOMA

(2013)

Kde domov můj, můj Vaterland?

“Tržní obec Trinksaifen má v době založení této pamětní knihy , tj. v březnu 1922, plošnou výměru 1007 hektarů 89 arů. Katastrální území leží z geografického pohledu v kotlině, která je k jihovýchodu otevřená a která je na svých hranicích obklopena zalesněnými výšinami a horami. Středem kotliny protéká Rudenský potok (Trinksaifner Bachl). Přes potok se klenou 4 zděné a traverzové mosty, vybavené železným zábradlím.” Těmito slovy začíná kronika vesnice Trinksaifen. Na počátku 20. století v obci není telefon ani elektřina, zato zde však probíhá čilý společenský život. Každou neděli od masopustu až do vánoc se pořádají plesy, večer se před chalupami scházejí sousedé a společně zpívají. Ve škole visí obraz Masaryka. Československá hymna se zpívá v němčině. Život se zde zásadně mění v průběhu 2. světové války a těsně po ní. Původní německé obyvatelstvo je po odsunu nahrazeno přistěhovalci z různých koutů Čech, bourají se a zanikají původní stavby, pole leží ladem, začínají se psát úplně jiné dějiny.


Dokument byl nominován na Prix Europa v roce 2013 a setkal se tam s pozitivním ohlasem. Uvedení s německými titulky bylo součástí Lipského knižního veletrhu v roce 2019.

Autor: Eva Blechová

Dramaturgie: Gabriela Albrechtová, Eva Nachmilnerová 

Zvuk: Roman Špála, Dominik Budil. 

Poděkování patří Barboře Kosíkové.