Pokud mám říct, který dokument mě nejvíce vtáhl do děje, pak to bylo určitě Tygří lejno, voňavka a vetřelec. Viděl jsem ho jako by to byl film. Je napínavý a zároveň zábavný. S kunou máme v rodině vlastní zkušenosti a vím, že její přítomnost v domě není nic příjemného. Zvlášť pokud člověk nespí hlubokým spánkem. Oceňuji, že se s ní autorka dokázala smířit. To se mému tátovi nepodařilo, ale stejně mu to nebylo nic platné.
Jako třetí dokument byl zvolený příběh autorky, které se usadila na půdě kuna. Příběh, který vlastním stylem předal informaci o tom, jak zásadní skutečností v životě člověka to může být. A navzdory humorným prvkům i to, že se taková skutečnost může podepsat i na našem osobnostním vývoji. Tudíž hlavně díky zábavné formě a zdánlivě odlehčujícímu tématu mi tenhle dokument odkryl další možný způsob, kterým se lze v audio-dokumentární tvorbě vydat – v kontrastu s minulým snímkem, ze kterého na mě dýchaly tíživé politické otázky. Ale i téma zdomácnělé kuny, jak jsem shledal, může mít velkou hloubku a zasahovat každodennost mnoha lidí fatálním způsobem. Výběr třetího dokumentu nevnímám tak pouze jako pragmatickou volbou – abychom si jako posluchači odpočinuli, ale podle mě i jako vhodně umístěné upozornění, že i každodenní příběhy jedinců nemusí nutně zapadnout do škatulky odlehčujících zábavních témat.
Při čtvrtém setkání byl na programu komediální dokument Tygří lejno, voňavka a vetřelec. Ze začátku jsem měla problém uchopit styl, kterým byl příběh vyprávěn. Při poslechu jsem se párkrát od srdce zasmála, ale v závěru jsem byla lehce zklamaná, jelikož jsem předpokládala, že příběh vede k větší pointě. Až později jsem se dozvěděla, že to mělo značit uprchlickou krizi, ale osobně bych to z pouhého poslechu nepoznala. Hlavní hrdinka mi připomínala osobu s psychickými problémy a daný vetřelec bylo pouhé ztělesnění problému, kterého se chtěla zbavit.
Během čtvrtého setkání jsme měli možnost slyšet komediální dokument, který hraničil až s rozhlasovou hrou. „Tygří lejno, voňavka a vetřelec“ popisuje příběh ženy, která se snaží zbavit kuny žijící na půdě jejího domu. Zezačátku jsem měl s trochu infantilním humorem problém, ale nakonec jsem se několikrát upřímně a hlasitě zasmál. Dokumentární drama mělo být metaforou na uprchlickou krizi, která zasáhla Evropu. Sám jsem to nepoznal. Spíš to ve mě vyvolávalo pocit osamění hlavní hrdinky, co hledá nějakou kratochvíli, aby se zabavila.
Nabídnuté dokumenty Matematika zločinu anebo pro mě až lehce šílené Tygří lejno, voňavka a vetřelec, kde se stále něco dělo, mi více rozkryly, kam až lze ve zvuku a při práci s ním zajít.
Rozhodně nejvtipnějším a nejzábavnějším dokumentem bylo dílo Evy Blechové Tygří lejno, voňavka a vetřelec. Nikdy by mě nenapadlo, jak lze na základě takové „triviální“ věci natočit tak dobrou komedii. Chápu, že pro autorku dokumentu ten noční hluk musel znamenat peklo, ale je tam nádherně popsaná cesta od naprosté nenávisti ke smíření až po kamarádství s kunou. Vidím v tom i jisté poselství pro všechny lidi, kteří se za každou cenu snaží změnit něco, co není v jejich moci. Někdy je prostě lepší se smířit s tím, jak se věci dějí a ony se třeba vyřeší samy. Dalším velmi silným zážitkem pro mě byla její návštěva šamana. Tato část byla nahraná neskutečně reálně a uvěřitelně. Chvíli jsem měla pocit, že tam jsem s ní.
Velice zajímavá pro mě byla dokukomedie Tygří lejno, voňavka a vetřelec Evy Blechové a to hlavně kvůli jeho formě. V debatě v menších skupinkách jsme se nemohli dohodnout, zda byl dokument opravdu podle skutečnosti nebo zda všechno v něm bylo smyšlené. Po debatě s autorkou jsme se dozvěděli, že byl z části pravdivý a z části se držel fiktivního scénáře. To pro mě bylo inspirací pro vlastní tvorbu, protože jsem pak přemýšlela nad tím, do jaké míry budeme vytvářet a v dokumentu předčítat scénář, a do jaké míry použijeme „autentické“ nahrávky.
Jako posluchačka se nemůžu zbavit dojmu, že dokument byl víc inscenovaným dílem než kouzlem okamžiku. V souboru všech dokumentů vyčnívá svou nápaditostí, zvukovostí i pohledem do nitra samotné autorky. Tu a tam se dotýká absurdna, které může být pro posluchače málo uvěřitelné. Za cíl si však klade posluchače pobavit. A to se daří.
OHLASY VEŘEJNÉHO POSLECHU NA FESTIVALU V JIHLAVĚ V ŘÍJNU 2016
Nejvíc se mi líbí, že ten dokument nechává otevřený prostor pro mě, že mi neříká, co si mám myslet.
Potěšil mě moment překvapení v druhé půlce, fakt jsem to nečekala.
Líbilo se mi, že se tam proplétá více témat, že to je sice na téma kuna, ale přitom se to dotkne lecčeho, pro mě byla třeba zajímavá rovina samoty hlavní hrdinky.
Pro mě to bylo především o poznání sama sebe a vyjasnění si svých hodnot, o odhazování předsudků, o vybrání si vlastní cesty.
OHLASY K VYSÍLÁNÍ NA VLTAVĚ V ČERVNU 2016
Kuna je super. Vtipný, naučný, má to děj, graduje to, včetně rozuzlení na konci.
Díky za “kunu”, pobavili jsme se i velmi zamysleli …A zavzpomínali, jak nám dupaly kuny nad hlavou.
Pustila jsem si kunu a báječně jsem si to užila! Ta vize u šamana mě fakt pobavila! Jenom si říkám, jestli bych neměla už teď začít s vyháněním kuny z chaty, když se tam chci nastěhovat :-).
Právě ta story s kunou v rozhlase mě opět připomněla to „něco“ co snad ani nedokážu vyjádřit slovy. Nevinnou zvídavost? Totální otevřenost? Upřímnost? Empatii?
Pořad má nesmírně dynamickou dramatickou výstavbu.
Od šamana jsem se už pořád usmívala, nakonec i drobné dojetí.
Pro mě to je o přijetí toho, co je, místo abych s tím bojoval. A moc mě bavil konec, kdy se nakonec začnu bát o to, čeho se tak dlouho toužím zbavit :-).
Líbí se mi, že to je mnohovrstevnaté, že to není prvoplánové.
OHLASY NA "POLOTOVAR" V KVĚTNU 2016
Asi měsíc před vysíláním jsme požádali pár kamarádů o poslech „polotovaru“.
Celou dobu jsi mě držela v napětí, je to celé jako útvar napínavé, překvapivé a zábavné.
Na tom tématu je hezký, že to je skoro každýmu vlastní, pořád někdo řeší, jak se jich zbavit a je to marnej boj. To jsem si při poslouchání představovala, že to budou poslouchat třeba naši cestou na chalupu. A ta pointa je pro mě i aktuální v dnešní době.
Přijde mně to skvělý téma – kuna! Určitě to plno lidí řeší a pookřejí, když uslyší tenhle tvůj příběh
V.K.: Jako celek to na mě dost působilo.
BUDEME RÁDI, KDYŽ NÁM DÁTE VĚDĚT ...
Budeme moc rádi za jakékoliv reakce.
Zajímalo by nás hlavně, co vás bavilo, co vás překvapilo, co vyvolalo emoce, o čem to pro vás bylo. Ale také, jestli jste v nějaké části ztratili pozornost, jestli jsme vás něčím zmátli nebo jestli vás něco iritovalo. A samozřejmě cokoliv dalšího byste s námi chtěli sdílet. Například nějaké příběhy o kunách…