Týmová tvořivost
OŽIVOVÁNÍ CHUTI TVOŘIT
Aktuálně si znovu čtu rozhovory, články a další materiály, které posloužily k mé doktorandské práci na téma „Tvůrčí sebevědomí. O oživování chuti tvořit“. A vymýšlím, jak by se takové věci daly srozumitelně a stručně (nikoliv na 300 stránkách) předat dalším lidem. Protože mnohé z nich by mohly být užitečné pro tvůrce všeho druhu. Proto jsem také obnovila svůj tvořivě sebevědomý blog.
Pokud k tomu máte jakékoliv náměty, připomínky, nejasnosti, budu moc ráda, když se o ně podělíte, nejlépe na email.
SHRNUTÍ PHD PRÁCE (2015)
15 STRÁNEK V PDF
Práce se zabývá otázkou chuti tvořit a tím, jak může přemýšlení člověka o sobě samém tuto chuť posílit či oslabit, oživit či umrtvit.
V tradici kvalitativního výzkumu jsem provedla dvacet šest polostrukturovaných rozhovorů s tvůrci a pedagogy tvořivých, zejména divadelních disciplín, které následně analyzuji a vytvářím z nich klasifikace a dílčí modely. Ty doplňuji o své vlastní zkušenosti tvůrčí i pedagogické, relevantní literaturu a také o vlastní autorské texty.
I když si práce vzhledem ke zvolené metodologii nedělá nárok na široké zobecnění, ukazuje některé principy, které mohou být inspirativní pro tvůrce i pro jejich pedagogy.
Analýza rozhovorů s tvůrci ukazuje, že oživování chuti tvořit přesahuje otázku tvůrčího sebevědomí a vyžaduje širší posun v přemýšlení o sobě i o tvořivosti. Text popisuje takový posun ve čtyřech hlavních oblastech. První oblastí je širší, méně omezené vnímání tvořivosti a jejích podmínek, druhým je pružnější, méně fixní pohled na své schopnosti a zkušenosti, třetím je akčnější a zvědavější přístup k tvorbě a čtvrtým je vytvoření bezpečnějšího prostředí pro tvorbu.
Klíčová slova:
Tvořivost, chuť tvořit, motivace, sociální srovnávání, zvědavost, talent, zájem, všímavost, houževnatost, sebevědomí, sebeúcta, sebeúčinnost, sebe-teorie, pedagogika, bezpečné prostředí, zpětná vazba.
TVOŘIVOST VE ZVUKU
SVĚT SROVNÁVÁNÍ A SVĚT ZVĚDAVOSTI
Zde jsou dvě krátké zvukové koláže, které doplňují Evinu disertační práci na téma „Tvůrčí sebevědomí“.
První koláž se týká světa srovnávání (hodnocení, jistoty, mysli experta, fixního přístupu k sobě a ke světu, výkonových cílů, lpění na sebeúctě, jednoho správného řešení, plánu, jasných odpovědí, námětů na zlepšení, sebe-kritiky).
Na stěnách jsou měřítka, počty centimetrů, kilometrů a kilogramů. Pokoj je hranatý, fixní, solidní. Když do něj vejdu, snažím se sama dosáhnout měřitelných výsledků a raději zavřu dveře, abych na to měla klid. Vím, že existuje jenom jedno správné řešení a je třeba k němu dojít rychle a efektivně. Z úhledně přibitých skob visí medaile a ocenění těch okamžiků, kdy jsem byla lepší než ostatní. Také tam visí fotky ostatních, se kterými se poměřuji. Když jsem v tomto prostoru, tak většinou myslím na minulost (proč jsem minule neuspěla) nebo na budoucnost (jak příště uspěju). Protože medaile nebo povýšení nejsou pro všechny, není jich nikdy dost. Beru se přitom tom všem dost vážně, a pouštím se jenom do věcí, ve kterých mám šanci vyhrát a být lepší než ostatní.
Zvuková koláž trvá 4 minuty 25 vteřin a její součástí je i krátký úryvek z rozhlasové hry „Pro Patria Mori“.
První koláž se týká světa srovnávání (hodnocení, jistoty, mysli experta, fixního přístupu k sobě a ke světu, výkonových cílů, lpění na sebeúctě, jednoho správného řešení, plánu, jasných odpovědí, námětů na zlepšení, sebe-kritiky).
Na stěnách jsou měřítka, počty centimetrů, kilometrů a kilogramů. Pokoj je hranatý, fixní, solidní. Když do něj vejdu, snažím se sama dosáhnout měřitelných výsledků a raději zavřu dveře, abych na to měla klid. Vím, že existuje jenom jedno správné řešení a je třeba k němu dojít rychle a efektivně. Z úhledně přibitých skob visí medaile a ocenění těch okamžiků, kdy jsem byla lepší než ostatní. Také tam visí fotky ostatních, se kterými se poměřuji. Když jsem v tomto prostoru, tak většinou myslím na minulost (proč jsem minule neuspěla) nebo na budoucnost (jak příště uspěju). Protože medaile nebo povýšení nejsou pro všechny, není jich nikdy dost. Beru se přitom tom všem dost vážně, a pouštím se jenom do věcí, ve kterých mám šanci vyhrát a být lepší než ostatní.
Zvuková koláž trvá 4 minuty 25 vteřin a její součástí je i krátký úryvek z rozhlasové hry „Pro Patria Mori“.
Druhá koláž se týká světa zvědavosti (absence hodnocení, nejistoty, mysli začátečníka, pružného přístupu k sobě a ke světu, cílů učení se, experimentování v duchu sebe-možností, mnoha možných řešení, zkoušení si a hry, otázek, pozitivní podpory, sebe-soucitu).
Na stěnách jsou různé tvary a barvy, které čekají na to, až vyzkouším, co s nimi – až zkusím jejich možnosti. Celý prostor je takový proměnlivý a pohybuje se v něm několik kolegů a kamarádů, i pedagogů, kteří jsou však se mnou na jedné lodi a dveře jsou otevřené pro další. Nevisí tam žádné medaile ani moje ani cizí, občas je tam fotka nebo dílo, která slouží spíše k inspiraci než ke srovnávání se. Všeho je dost. Je tam málo fixních věcí – žádný stůl nebo měřítka – je to všechno spíš stále v pohybu, fluidní. A já jsem také spíš fluidní, neberu se příliš vážně. Jsem všímavá a oceňuji jedinečnost sebe samé a daného okamžiku. Jsem zvědavá na to, co právě je, a na možnosti. Je tam tedy trochu nepořádek, a když občas po něčem uklouznu, nekritizuji se za to, jsem k sobě laskavá. Jak je zjevné z celého textu disertační práce, zdá se mi, že pro tvořivost je výhodnější pobývat spíše ve světě zvědavosti než srovnávání.
Zvuková koláž trvá 5 minut 15 vteřin. Začíná krátkým úryvkem z rozhlasového dokumentu „V Trinksaifen jsme byly doma“.
Na stěnách jsou různé tvary a barvy, které čekají na to, až vyzkouším, co s nimi – až zkusím jejich možnosti. Celý prostor je takový proměnlivý a pohybuje se v něm několik kolegů a kamarádů, i pedagogů, kteří jsou však se mnou na jedné lodi a dveře jsou otevřené pro další. Nevisí tam žádné medaile ani moje ani cizí, občas je tam fotka nebo dílo, která slouží spíše k inspiraci než ke srovnávání se. Všeho je dost. Je tam málo fixních věcí – žádný stůl nebo měřítka – je to všechno spíš stále v pohybu, fluidní. A já jsem také spíš fluidní, neberu se příliš vážně. Jsem všímavá a oceňuji jedinečnost sebe samé a daného okamžiku. Jsem zvědavá na to, co právě je, a na možnosti. Je tam tedy trochu nepořádek, a když občas po něčem uklouznu, nekritizuji se za to, jsem k sobě laskavá. Jak je zjevné z celého textu disertační práce, zdá se mi, že pro tvořivost je výhodnější pobývat spíše ve světě zvědavosti než srovnávání.
Zvuková koláž trvá 5 minut 15 vteřin. Začíná krátkým úryvkem z rozhlasového dokumentu „V Trinksaifen jsme byly doma“.